Rozloučení léta

Chladivý stín minulé noci ovládá tmavé ráno.

Později ranní boj slunce začíná proti šedým zbytkům mrazivé mlhy.

Obtížné vítězství světla ukazuje skrytý svět podzimu.

Úrodná zeleň léta ztrácí své vlastní tajemné kouzlo,

ale už přiroda obleká veselé barevné šaty.

Zralé ovoce a mirný vitr vypravuje novinky minulého léta,

za už posledního zlatého lesku krašli celou krajinu a města.

Jasné světlo nechá rozzářit žluté moře lesů.

Konec toho posledního slíbu podzimní nádhery se bliží

nebot’ ta roční doba je domov bouřlivých myšlenek o světě

a vznešený lesk dne je příčina okřidlených naději

ale trpká chut’ světa končí odvážný sen o zážitcích v létě.

Max Bauer

Mnichov

Podzim 2017

Rozloučení

Po krátké teplé noci se vrací chladivé ráno,

konečně se rodí nový letní den,

očekával jsem s velkou touhou to léto,

mirný vitr, jasné nebe a čerstvá chut’ přirody jsou můy sen.

Slunce, mocná královna nebe, ovládá celý svět s horkem.

Každodenní život se krášli s zlatvým světlem.

Polední ticho dobyvá rychlé říše člověka.

Blahodárný klid je zdroj pro vnimání skrytého letního lesku života.

Letní čas je vždy zdánlivé nekonečně veselé dobrodružství,

ale večerní okamžiky nesou trpké stiny rozloučení.

Pomalu, se bliží konec krásného dne

a tmavý pocit smutného rozloučení se dotýká me duše.

Max Bauer

Mnichov

2017

Noc

Setmělo se, namáhavý den končí, konečně!

Únavný proud každodenních starosti se uklidňuje.

Vznešené ticho se dotýká hlasitého života.

Zvláštní říše snů začiná dobývat celé oblasti světa.

Noc tvoří stinný domov spánku,

tajemnou zahradu tmavých myšlenek,

skryté misto bouřlivých pocitů,

noční zapomenutí jako velkodušný dárek.

Noc otevirá náladové dveře k duši,

tam se rodí ošklivý strach, hluboká radost a blahodárné uvolnění.

Životní realita je daleká,

ale bliží se opět nový den, nová trpká výzva od rána do večera.

Max Bauer

Mnichov

Leto 2017